Zprávy ze SVS ČR (Státní veterinární správa ČR - www.svscr.cz)


28. 11. 2013 - Au! Aujeszkyho choroba

Je na místě se bát se psem v lese? Ano, pokud bude dotyčný volně pobíhat, popřípadě štvát zvěř, musí majitel počítat s možným postihem.

Pokud jde o možné riziko nákazy výše zmíněnou Aujeszkyho (ACH) chorobou, týká se riziko zejména psů loveckých, kteří se mohou dostat do kontaktu s divokými prasaty. Právě ta, černá zvěř, jsou rezervoárem viru této choroby.

Jelikož je každý rok několik loveckých psů, zpravidla v průběhu honů, infikováno a následně uhyne, nemoc totiž není léčitelná, odpovídáme v této souvislosti na řadu dotazů. Proto shrňme, o jaké onemocnění jde, a jaká jsou skutečná rizika.

Na počátku je třeba připomenout, že v chovech domácích prasat u nás se s Aujeszkyho chorobou nesetkáváme díky ozdravovacímu programu, který byl v ČR ukončen již v roce 1987 a od roku 1988 jsme podle kritérií Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) považováni za zemi prostou ACH a při vstupu ČR do EU tento statut v roce 2004 potvrdila i Evropská Komise přiznáním dodatečných garancí a statutu země úředně prosté ACH v chovech prasat.

Aujeszkyho choroba (ACH), nebo též Pseudorabies (pseudovzteklina) je infekční virové onemocnění, které poprvé popsal v roce 1902 profesor Aujeszky v Maďarsku u skotu. Tato choroba je rozšířená prakticky po celém světě. Rezervoárem této nákazy jsou prasata, která jako jediná tuto nákazu přežívají.

Původcem ACH je herpesvirus, který napadá nervovou soustavu a dýchací ústrojí. V zevním prostředí (pH 5 – 9) je poměrně odolný. Při zrání jatečného masa nelze tedy počítat s bezpečnou inaktivací viru. Jatečné maso uchovávané při 4 ºC může obsahovat virus 5 – 7 měsíců, v plicích se virus při pokojové teplotě udrží 6 týdnů, v moči při 4 ºC několik měsíců, v hnoji však nepřežívá více jak 2 – 3 dny. Na seně, slámě, obilninách, dřevě a jiných předmětech přežívá virus v zimě (-8 ºC) 15 – 40 dní, na jaře (16 ºC) a v létě (24 ºC) 5 – 15 dní.

Rezervoárem viru ACH jsou prasata, která jsou k viru vnímavá. Pomnožení viru v organismu prasat nemusejí doprovázet klinické příznaky. Čím jsou prasata při infekci mladší, tím výrazněji u nich onemocnění probíhá. U dospělých prasat proto může onemocnění probíhat nenápadně, bez výrazných klinických příznaků. Existují i latentní infekce kdy virus přežívá v gangliích velkých hlavových nervů. Prasata jsou zdrojem infekce pro ostatní druhy zvířat, u kterých nemocnění vždy končí smrtí. Jde především o skot, ovce, kozy, psy, kočky a kožešinová zvířata. Přirozený výskyt ACH u koní je poměrně vzácný a u ptáků zatím nebyl pozorován. Z volně žijících zvířat se ACH vyskytla u potkanů, myší, lišek, divočáků, srn, jelenů, medvědů a zajíců. Člověk není k infekci vnímavý.

Klinické příznaky jsou velmi různorodé a závisí na druhu zvířete a na jeho stáří. U prasat se onemocnění projevuje především příznaky postižení centrální nervové soustavy (CNS), dýchacího systému a potraty. U dalších druhů zvířat postihuje CNS, které se projevuje nesnesitelným svěděním. Podle těchto příznaků se můžeme setkat i s označením této nákazy jako „ďábelské svědění“.


Aujeszkyho choroba v ČR

Poslední případ ACH v chovu prasat byl v ČR zaznamenán v roce 2003 u smíšeného malochovu ve Středočeském kraji. V chovu byly 4 prasnice, 10 selat a 11 prasat ve výkrmu. Dále bylo na farmě ustájeno 38 ks hovězího dobytka a 9 ks ovcí různých kategorií. Chovatel byl myslivec a v listopadu 2003 vyvrhoval a zpracovával uloveného divočáka na farmě. Pozitivní prasnice měla přístup k místu tohoto zpracování a prostřednictvím kontaminovaného prostředí došlo k přenosu infekce.

Od té doby se u nás provádí sérologické vyšetření ulovených divočáků. Z dosavadních výsledků je zřejmé, že se ACH v populaci divokých prasat vyskytuje plošně na celém území ČR a pozitivních je zhruba 30 %. To znamená, že v průměru každý třetí divočák přišel do styku s virem a má protilátky. Protože se však jedná o herpesvirovou nákazu, která je charakteristická možností latence, je velmi obtížné definovat množství vylučovatelů viru. Toto může mít vztah i k jiným faktorů, jako je počasí (mrazy), porod, stres apod.

Podobná situace je například v sousedním Rakousku, kde v letech 2005, 2008 a 2010 zaznamenali přenos nákazy z divokých prasat na lovecké psy po kontaktu s infikovanými tkáněmi. V roce 2010 tam došlo k úhynu 4 psů. Klinické příznaky se dostavily za 3 až 5 dnů po infekci, nemoc trvala 16 - 48 hodin a posledních 6 - 12 hodin byla zvířata v kómatu.

Léčení ACH se neprovádí. Vakcinace je jedinou možností jak se bránit proti této nákaze. Byla úspěšně použita při likvidaci této nákazy v chovech prasat. Po ukončení ozdravovacího programu v roce 1987 byla vakcinace zakázána.

S ohledem na sporadické případy onemocnění loveckých psů se v poslední době diskutuje o možnosti preventivní vakcinace. V legislativě EU se v souvislosti s ACH a zákazem vakcinace hovoří pouze o prasatech. Nicméně by vakcinace loveckých psů mohla být velice efektivním preventivním opatřením. V minulosti bylo učiněno několik pokusů použít pro psy inaktivovanou vakcínu určenou pro prasata. Zkušenosti s touto vakcinací jsou však negativní, protože postvakcinační reakce vedly až k úhynům. Výzkumy pokračují. V současné době na trhu EU není dostupná vakcína pro vakcinaci psů.

Riziko infekce psa není tak velké, avšak vyloučit ho nelze, zejména nepodaří-li se zabránit přímému kontaktu s prasetem, které vylučuje virus. Hlavní prevence je omezit kontakt psů s divokými prasaty a nekrmit psy syrovým masem či vnitřnostmi z divočáka.

I majitele se psy „na procházce“ by se v přírodě měli pohybovat po cestách a měli by psy mít na vodítku, aby předešli možnému kontaktu s divokými prasaty. Ostatně pohyb psů bez vodítka je v honitbách zapovězen, a to nejen z důvodů případného nakažení Aujeszkyho chorobou, ale zejména z důvodů rušení zvěře i možného pytláctví.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



14. 12. 2012 - Se psy pozor v lese na kontakty s divokými prasaty

Státní veterinární správa již několikrát upozorňovala myslivce, aby počítali s rizikem, že se jejich pes může od černé zvěře nakazit Aujezskyho chorobou.

A právě tento týden diagnostikoval Státní veterinární ústav Olomouc případ Aujezskyho choroby u psa ze Severní Moravy. Jednalo se o sedmiletého amerického stafordšírského teriéra, který počátkem prosince na naháňce divokých prasat přišel do styku s divočáky. Po provedené pitvě zvířete byl virus následně potvrzen molekulárně genetickými metodami.

Aujeszkyho choroba je celosvětově rozšířené virové onemocnění prasat, ale i dalších zvířat. V Evropě i přes výraznou snahu dosud nedošlo v celé řadě států k eliminaci této nákazy. V ČR byl ozdravovací program na Aujeszkyho chorobu ukončen v roce 1987 a od roku 2004 má ČR statut země prosté Auzjeszkyho choroby u domácích prasat. Prase divoké je však i v ČR dále hostitelem a zároveň rezervoár viru. Tato virová infekce postihuje nervový aparát a respirační trakt, má vysokou mortalitu, zejména u selat. Aujeszkyho chorobou se mohou od prasat nakazit i další druhy zvířat, u kterých onemocnění končí vždy úhynem, léčba není možná. U psů onemocnění imituje infekci vzteklinou. Vakcinace v současné době neexistuje. Člověk není k infekci vnímavý.

V červenci 2011 vydala Státní veterinární správa pokyn k zahájení sledování Aujeszkyho choroby u prasete divokého v ČR. Do pololetí letošního roku bylo sérologicky na průkaz protilátek vyšetřeno zhruba 4,5 tisíce vzorků divočáků a z toho bylo 34 % pozitivních. Referenční laboratoří pro Aujezskyho chorobu je pro Českou republiku Státní veterinární ústav Olomouc.

V současné době představují pozitivní divočáci riziko především pro lovecké psy, kteří při lovu přicházejí s černou zvěří do přímého kontaktu. Velmi ostražití musejí být také zemědělci chovající prasata, aby nedošlo k zavlečení nákazy do chovu domácích prasat. Státní veterinární správa i soukromí veterinární lékaři nákazovou situaci sledují a jsou v kontaktu s myslivci, kynology a zemědělci, které o rizicích informují.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



27. 7. 2012 - Jaké je riziko Aujeszkyho choroby v ČR

O této nákaze lze uvést, že je nebezpečná pro více druhů zvířat, přičemž prase je považováno za přirozeného hostitele, od kterého je nákaza přenosná na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky i na volně žijící živočichy, u kterých vyvolává nesnesitelné svědění a následný úhyn.

Nákaza se na člověka nepřenáší. U prasat se onemocnění projevuje především příznaky postižení centrální nervové soustavy, dýchacího traktu a působí potraty. Obecně platí pravidlo, že čím jsou prasata při infekci mladší, tím výrazněji u nich onemocnění probíhá. U dospělé černé zvěře proto může onemocnění probíhat nenápadně, bez výrazných klinických příznaků.

Od ukončení ozdravovacího programu od Aujeszkyho choroby v roce 1987 se v naší republice v chovech domácích prasat tato nákaza nevyskytuje a proto je vakcinace zakázána. Při vstupu ČR do EU bylo rozhodnutím Komise č. 320/2004 ze dne 31. 3. 2004 celé území republiky prohlášeno za úředně prosté Aujeszkyho choroby prasat.

Podmínkou statutu země prosté je zákaz vakcinace v chovech domácích prasat. Pokud by tedy byla v ČR registrovaná vakcína proti Aujeszkyho chorobě pro jiné druhy zvířat než pro prasata, nebránilo by nic jejímu použití. Tato vakcína by mohla vyřešit riziko nákazy u loveckých psů. V současné době však není v ČR žádná taková vakcína registrována.

Výskyt Aujeszkyho choroby v populaci černé zvěře

V roce 2011 bylo rozhodnuto uskutečnit v populaci divokých prasat monitoring na základě sérologického vyšetření a bylo zjištěno, že pozitivních ulovených kusů je kolem 30 %.

Je tedy na místě upozornit držitele loveckých psů, aby dbali na to, aby psi nepřicházeli do přímého kontaktu s ulovenými prasaty, a také se syrovým masem a vnitřnostmi. Virus Aujeszkyho choroby je likvidován při vaření. Proto v žádném případě nekrmit psy syrovým, tj. tepelně neošetřeným, masem ani vnitřnostmi!

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



21. 2. 2012 - Vzteklina stále „hrozí“ (mimo ČR)

V uplynulém týdnu se sešli v Dolnom Kubíně (SR) zástupci státních veterinárních správ ČR, Slovenska, Polska a soukromých veterinárních lékařů na konferenci věnované tlumení vztekliny.

Česká republika je prostá vztekliny, poslední výskyt u lišek byl zaznamenán v roce 2002 a od roku 2004 jsme byli uznáni Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat (OIE) za zemi prostou. Stálo to velké úsilí, kdy se plošně vakcinovaly populace volně žijících zvířat, zejména lišek. Vakcinace probíhala 20 let od jara roku 1989 do podzimu roku 2009 a do terénu bylo za toto území rozmístěno 32,5 miliónů dávek vakcíny. Situaci stále monitorujeme a v roce 2011 bylo na vzteklinu s negativním výsledkem vyšetřeno 3 416 lišek.

Stejně jsou na tom se vzteklinou u zvířat naši sousedé v Německu, Rakousku a na Slovensku. V Polsku je situace horší, zde stále vakcinují a vzteklina se zde vyskytuje a to dokonce i u skotu, ovcí a koz. Obdobná situace jako v Polsku je i na Ukrajině a proto slovenští kolegové vakcinují v pásmu podél hranic s těmito zeměmi. V oblasti okolo českých hranic v tuto chvíli bezprostřední nebezpečí nehrozí. Výskyt zjistili v roce 2011 nejblíže ve vzdálenosti 150 km od českých hranic. Abychom byli dostatečné informování, máme s polskými veterináři dohodu, že nám měsíčně hlásí výskyt vztekliny. Pokud by se vzteklina přiblížila k českým hranicím, jsme připraveni po projednání s Ministerstvem zemědělství vakcinovat v rizikových oblastech, např. oblast Beskyd a koordinovat vakcinaci se slovenskými kolegy.

Jak je patrné, v Česku se vztekliny bát nemusíme, nicméně se vzteklinou musejí na svých cestách počítat zejména cestující se psy, povinná vakcinace je oprávněná. A je dobré, aby se nechal očkovat i cestovatel, pouští-li se na taková místa jako je Asie, Indie, Jižní Amerika, jižní Afrika, severní Afrika, ale i Egypt či Turecko, Balkán nebo Ukrajina. A nebezpečí vztekliny nehrozí pouze od psů, malých šelem, ale třeba i od opic, koní, netopýrů a hlodavců. Nebezpečí hrozí při každém poranění neznámým zvířetem v této oblasti, protože k vylučování viru dochází slinami již 3 – 4 dny před projevem klinických příznaků. A protože vzteklina je po propuknutí neléčitelné onemocnění končící vždy smrtí, je zde na místě velká obezřetnost.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



6. 1. 2012 - Jak za hranice se zvířaty v roce 2012

Bude to letos jiné? Mění se nějaké povinnosti pro ty, kdo v letošním roce hodlají vyrazit na cesty se svými zvířecími miláčky? Bude to jednodušší.

Základním požadavkem je vakcinovat cestujícího psa, kočku, ale i fretku proti vzteklině. Již v loňském roce platilo, že od poloviny roku 2011 bylo pro cestování po EU nutné označit zvíře nikoli tetováním, jako tomu bylo do té doby, ale pouze čipem. Pro "cestovně starší" zvířata platí, že pokud byla tetovaná před 3. červnem 2011 a tetovací číslo je stále jasně čitelné, mohou se zvířata pohybovat ještě bez čipu. Avšak pozor, některé evropské země (Velká Británie, Irsko, Malta, Chorvatsko) uznávají jen identifikaci čipem.

I letos platí, že pes či kočka anebo fretka musejí mít pas, kde je absolutně nutné potvrzení o platném očkování proti vzteklině (vydá a potvrdí schválený soukromý veterinární lékař). První očkování proti vzteklině musí zvíře mít, jakmile dosáhne stáří tří měsíců.

Velkou novinkou je, že Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko již nepožadují potvrzení z EU schválené laboratoře o účinnosti vakcinace proti vzteklině vyšetřením hladiny protilátek.

Navíc pro pohyb v EU není od 1. ledna nutné již zvířata před cestou ošetřit proti klíšťatům. Ošetření před vstupem na své území prostředkem proti echinokokóze s účinnou látkou praziquantel požaduje pouze u psů Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko. Toto ošetření musí mít provedeno nově v rozmezí 120 až 24 hodin před vstupem. Švédsko od požadavku na toto ošetření úplně upustilo.

Při cestě do třetích zemí je třeba mít pas pro malá zvířata (s potvrzením o vakcinaci proti vzteklině), který může být zkontrolován při návratu na území EU. A vždy, a na to pozor, je třeba splnit veterinární podmínky pro vstup do dané nečlenské země, proto je vždy dobré se dotázat zastupitelského úřadu dotyčné země na podmínky.

Určitě není na škodu nechat psa očkovat i proti leptospiróze či parvoviróze, popřípadě proti lymeské borrelióze, a to bez ohledu, zda majitel se psem hodlá vycestovat, či nikoli.

V letošním roce je cestování po EU se zvířecími miláčky zase o něco jednodušší.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



22. 8. 2011 - Vzteklina je stále ve světě problémem

Naši chovatelé, kteří cestují se svými psy za hranice, a to zejména mimo EU, dobře vědí o riziku vztekliny. Řada států se stále potýká s problémem vztekliny, a proto i v našem veterinárním zákoně platí povinnost chovatele zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí ve stáří od 3 – 6 měsíců očkováni proti vzteklině a poté byli podle doby účinnosti předchozí použité vakcíny přeočkováni. Délku trvání imunity po vakcinaci a termín další vakcinace sdělí veterinární lékař. Pohybuje se zpravidla v rozmezí 1 – 3 let.

I turisté by si ale měli uvědomit, že reálné nakažení vzteklinou na ně číhá v Turecku, na Balkáně, v severní Africe, v Egyptě, ale i v asijských zemích. Jelikož jde opravdu o smrtelné onemocnění, není dobré toto nebezpečí brát na lehkou váhu. Aby se toto riziko minimalizovalo, lze i u lidí provádět v současné době očkování, které musí být provedené v dostatečné době před odjezdem do zahraničí tak, aby se stihla vytvořit imunita.

Mezinárodní úřad pro zdraví zvířat (OIE) je si toho velmi dobře vědom a vyhlašuje celosvětový program na tlumení vztekliny. Ten spočívá především ve snaze důsledně uplatňovat očkování vnímavých zvířat. Ve svém aktuálním vyjádření OIE konstatuje, že každých deset minut někdo ve světě na vzteklinu zemře. Uvádí se doložitelných 55 000 úmrtí lidí ročně, s tím, že skutečné číslo může být o hodně vyšší. Na 99 % případů je způsobeno pokousáním infikovaným psy, ale třeba i opicemi. Vzteklina způsobuje více úmrtí, než jakékoliv jiné infekční onemocnění. Ohrožené jsou zejména děti, ale i turisté.

Doporučení je postupovat tak, jako v těch evropských zemích, které se se vzteklinou již vypořádaly - vakcinace vnímavých zvířat, tj. psů samozřejmě, ale i zvířat, které jsou rezervoárem nákazy, v Evropě jsou to nejčastěji lišky. Velice problematické jsou pak v některých zemích populace zdivočelých pouličních psů a koček, které představují velké riziko pro obyvatelstvo i pro případné turisty.

V ČR je riziko vztekliny v současné době malé, poslední případ byl zaznamenán právě u lišek v dubnu 2002, za zemi prostou nákazy jsme byli OIE uznáni v roce 2004 a od roku 2010 už orálně nevakcinuje divoké lišky, a to díky dobré nákazové situaci nejen u nás ale i v okolních státech. Pokud dojde k pokousání, je chovatel povinen zajistit, aby bylo zvíře, které poranilo člověka, veterinárně vyšetřeno. Zpravidla se toto klinické vyšetření provádí 1. a 5. den po pokousání, a to i v případech, že bylo zvíře řádně vakcinováno.

Proto považujeme za vhodné připomenout všem chovatelům psů zákonnou povinnost vakcinovat psy ve stáří 3 – 6 měsíců a pak je pravidelně přeočkovávat. Při cestování do rizikových oblastí pak doporučujeme zvážit vakcinaci proti vzteklině a konzultovat možnosti vakcinace s humánním lékařem. Po pokousání neznámým zvířetem v zahraničí je nutné ihned po návratu vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



10. 8. 2011 - Všichni psi v ČR čip mít nemusejí

Samozřejmě by to byl ideální stav, aby každý pes u nás byl označen čipem, ale žádný zákon to nenařizuje. Obce toto označování podporují a poskytují i na takovéto označení příspěvek, nicméně zatím to povinné není.

Ovšem povinné je to při vycestování z ČR do jiného členského státu EU.

Jelikož se zdá, že některým chovatelům stále nejsou jasné některé skutečnosti, opakujeme, že ten, kdo vycestuje z ČR do jiné země EU se psem po 3. 7., musí mít psa označeného pouze čipem, (přičemž Evropská Komise posléze upřesnila, že bude nadále akceptováno tetování, které bylo provedeno před 3. 7. 2011).

Na svých webových stránkách Komise totiž uvádí výklad, že zvířata tetovaná do 3. 7. 2011 nemusejí být navíc očipovaná, a to za podmínky, že tetování je dobře čitelné. Jelikož v řadě členských zemí nebyla interpretace platnosti a podmínek nařízení jednoznačná, vydala Komise toto stanovisko:„Po 3. 7. 2011 se musí psi označovat pouze čipem, ale u těch, kteří byli tetováni do tohoto data, není nutné dodatečně aplikovat čip za podmínky, že je tetování dostatečně čitelné“.

I když je možné za zmíněné podmínky psy cestující z ČR do ostatních zemí EU nečipovat, jistě neudělá chybu ten, kdo tak učiní. Dost možná předejde nedorozumění, ke kterému by mohlo dojít při kontrole odpovídajícím orgánem v případě, že by tetování posoudil jako špatně čitelné. Ostatně výhody čipu jsou nesporné, mimo jiné je například snadná identifikace kdyby se pes ztratil. Lze tedy doporučit nechat si psa takto označit, i když s nimi za hranice chovatel nezamíří.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



26. 6. 2011 - Nová informace související s identifikačním označením psů při cestování

Čipovat – upřesnění

Přestože již doběhlo osmileté přechodné období, kdy se chovatelé psů (koček a fretek) mohli připravit na to, že od letošního července bude možné označovat zvířata pouze čipem, Komise stanovila, že bude nadále akceptováno označení zvířat, které bylo provedeno před 3. 7. 2011.

Formulace nařízení o čipování je sice jednoznačná, přesto Komise na svých stránkách uvádí výklad, že zvířata tetovaná do 3. 7. 2011 nemusejí být navíc očipovaná, a to za podmínky, že tetování je dobře čitelné.

Jelikož v řadě členských zemí nebyla interpretace platnosti a podmínek nařízení jednoznačná, vznesl Milan Malena, ústřední ředitel Státní veterinární správy, na toto téma dotaz na zasedání SCOFCAH v Bruselu (jednání šéfů veterinárních správ členských zemí). Odpověď by měla být závazná pro všechny členské země: Po 3. 7. 2011 se musí psi označovat pouze čipem, ale u těch, kteří byli tetováni do tohoto data, není nutné dodatečně aplikovat čip za podmínky, že je tetování dostatečně čitelné.

Přesto lze cestujícím po EU i do třetích zemí doporučit vyvarovat se nedorozumění, ke kterému by mohlo dojít při kontrole odpovídajícím orgánem v případě, že by tetování bylo špatně čitelné a nechat si označit čipem i psa, který již byl před 3. 7. 2011 tetován. Výhody čipu ostatně převažují nad tetováním. Například je snazší identifikace v případě, že se pes ztratí.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



11. 11. 2010 - Do EU od příštího července jen s čipy

Ten, kdo by chtěl cestovat se psem (ale i kočkou či fretkou) po zemích EU, má možnost označovat tato zvířata ještě do konce června 2011 kromě čipu i tetováním. Od 3. 7. 2011 už to bude možné pouze elektronickým čipem. Na tuto skutečnost jsme při různých příležitostech upozorňovali. A je to i uvedeno na webových stránkách www.svscr.cz pod odkazem Cestování se psy, kočkami a fretkami.

Zatím tedy, ještě sedm měsíců, jsou dva možné způsoby označení zvířete, a to tetováním a mikročipem. Tetování musí být čitelné. Tento způsob označení je pro cestování se zvířetem použitelný do 2. července 2011. Po tomto datu musí být psi, kočky a fretky označeni mikročipem. Označení mikročipem provádí soukromý veterinární lékař. K označení je možné použít pouze mikročipy splňující ISO normy pro mikročipy a čtecí zařízení - ISO 11784 a ISO 11785.

Tak cestovatelé pozor! Při plánování cest po členských zemích EU nezapomenout na očipování svého chlupatého společníka či společnice!

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



13. 9. 2010 - Vakcinace lišek proti vzteklině skončila

Loňský rok byl posledním, kdy Státní veterinární správa ČR organizovala na území naší republiky orální vakcinaci lišek proti vzteklině. Za 21 let (1989 až 2009) bylo během 42 vakcinačních kampaní (dvakrát ročně, tj. na jaře a na podzim) použito 32 515 000 vakcinačních dávek. Výsledek je ten, že vzteklina byla na našem území zcela vymýcena.

Poslední výskyt vztekliny byl u nás zaznamenán u lišky v dubnu 2002 na okrese Trutnov a v roce 2004 byla naše republika uznána za zemi prostou této nákazy. Od té doby se přesvědčujeme o účinnosti vakcinace. Vyšetřování je, zejména v pohraničních oblastech, nadále nezbytné. V loňském roce bylo vyšetřeno 7 844 lišek. Výsledek negativní. Dále bylo vyšetřeno 171 volně žijících zvířat a 372 domácích zvířat, i zde byl výsledek vyšetření opět negativní.

Je třeba ale připomenout, že zavlečení vztekliny na naše území je možné vzhledem k vzrůstající oblibě cestování se zvířaty, zejména do mimoevropských zemí, ale i například na Balkán nebo do zemí v okolí Středozemního moře. Proto je nutné, aby psi, popřípadě jiná vnímavá zvířata byla proti vzteklině vakcinována. Ostatně to také nařizuje veterinární zákon.

Také je nutné každé podezření prověřit, zejména pokud jde o poranění zvířetem neznámého původu nebo volně žijícím živočichem, popřípadě dotyčné zvíře vyšetřit. Laboratorní vyšetření u nás provádí Národní referenční laboratoř pro vzteklinu ve Státním veterinárním ústavu Praha a Státní veterinární ústav Olomouc.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



19. 2. 2010 - Povinnost vakcinovat psa je dána zákonem

Stále platí povinnost mít chovaného psa v imunitě proti vzteklině. Úmyslně neuvádíme každoročně přeočkovaného, protože podle platného znění veterinárního zákona je povinné mít zvíře vakcinované, tj. v tomto případě psa, bez toho, že je uvedena povinnost přeočkovávat každým rokem, záleží na doporučení výrobce vakcíny. Základním ustanovením je, že musí být pes očkován od 3 měsíců a musí být tzv. v imunitě.

Většina schválených typů vakcín musí být aplikována každoročně, to je pravda, je o tom možné se přesvědčit na webových stránkách SVS ČR (www.svscr.cz) , ale i u nás jsou schváleny k používání vakcíny, kdy se provádí revakcinace po dvou, popřípadě třech letech. Ovšem podmínka je, že v očkovacím průkazu, popřípadě pase, musí být uvedena použitá vakcína a termín přeočkování.

Tyto vakcíny jsou čtyři:

- BIOCAN R od českého výrobce Bioveta, revakcinace po dvou letech,

- VANGUARD R též původem z ČR, firmy Pfitzer, revakcinace po dvou letech,

- NOBIVAC RABIES od holandského výrobce Intervet International, revakcinace po třech letech,

- RABISIN od francouzského výrobce Merial, revakcinace po třech letech.

Kromě těchto je u nás schválených dalších třináct typů vakcíny od českých, francouzských a holandských výrobců pro přeočkování každoroční.

Při požádání svodů či výstav psů je základní podmínkou prokázat platnou vakcinaci proti vzteklině. Organizátor tento požadavek standardně do podmínek uvádí. Při organizování takovýchto akcí pak by měla být akceptována i možnost využití vakcín takových, kdy se přeočkování provádí jednou za 2, popřípadě za 3 roky, aby se při přejímce zvířat předešlo nedorozuměním. Přejímá-li psy na svodu či výstavě veterinární lékař, tak pro něj je závazné ustanovení veterinárního zákona.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



22. 9. 2009 - Se zvířaty z nečlenských zemí do ČR jen na letiště

Státní veterinární správa ČR uskutečnila revizi míst vstupu na území republiky pro cestující, kteří přilétají se svými zvířátky ze zemí, které nejsou členy EU. A připomíná, že cestující, z těchto třetích zemí, kteří, úředním jazykem, přilétají v doprovodu zvířete v zájmovém chovu, mohou vstoupit na území ČR pouze přes 5 uvedených míst vstupu:

1. Praha Ruzyně, veřejné mezinárodní letiště,

2. Brno Tuřany, veřejné mezinárodní letiště,

3. Ostrava Mošnov, veřejné mezinárodní letiště,

4. Pardubice, veřejné mezinárodní letiště,

5. Kunovice, neveřejné mezinárodní letiště.

Zvířaty v zájmovém chovu se podle nařízení (ES) č. 998/2003 rozumí maximálně 5 zvířat vyjmenovaných druhů: psů, koček, fretek, bezobratlých (s výjimkou včel a korýšů), okrasných tropických rybek, obojživelníků, plazů, hlodavců a domácích králíků.

Pro ptáky doprovázející svého majitele či osobu, která za ně odpovídá, je jediným schváleným místem vstupu mezinárodní letiště v Praze Ruzyni a tito ptáci musejí být předloženi k pohraniční veterinární kontrole na Pohraniční veterinární stanici Praha Ruzyně. Pro dovoz ptáků platí speciální podmínky, je tedy nutné před dovozem kontaktovat Státní veterinární správu ČR.

Základní informace o dovozu zájmových zvířat i o obchodních dovozech lze získat na webových stránkách Státní veterinární správy: www.svscr.cz.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



16. 7. 2008 - Ještě několik faktů, které by sice měly být známy

Má váš pes dost protilátek?

Při cestování se psem po EU to, zda má pes dostatek protilátek proti vzteklině, nikdo nezkoumá, stačí potvrzení v pase o tom, že je tzv. v imunitě, že byl proti vzteklině očkován. Jinak je ale tomu, když se pes, zpravidla nikoli sám, ale se svým majitelem, vrací z nečlenských zemí EU, zejména z nějaké té exotiky. Vezměme to ale po pořádku.

Cestování se psy, kočkami a fretkami v rámci EU je harmonizované nařízením (ES) č. 998/2003 a nemělo by činit větší potíže. Zvíře musí být doprovázeno EU pasem, v němž je potvrzena identifikace zvířete a platné očkování proti vzteklině. Pozor je třeba si dát v případě přepravy štěněte či kotěte mladšího 3 měsíců a neočkovaného proti vzteklině, řada členských zemí – Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Malta, Polsko, Švédsko, Velká Británie – takový dovoz vůbec neumožňuje. A už je asi všeobecně známo, že Velká Británie, Irsko, Švédsko a Malta nají mnohem přísnější požadavky než ostatní EU státy. Jediným povoleným způsobem identifikace je mikročip (ISO 11 784 nebo ISO 11 785), navíc je vyžadováno sérologické vyšetření a většinou i ošetření proti echinokokóze a klíšťatům.

Cestování po Evropě tedy problémem nebude, ale řada Čechů se v létě pouští do mnohem exotičtějších zemí jako je Tunisko, Maroko, Egypt, Keňa, Thajsko a nechtějí tento zážitek odepřít ani svým domácím mazlíčkům.

Veterinární podmínky vstupu si stanovuje každá třetí země a cestovatel má povinnost si je zjistit na příslušné ambasádě či veterinárním úřadu dotyčné země před vycestováním. Mnoho lidí však zapomíná, že by mohl následně nastat problém při návratu domů a že by jim na hranicích mohli celní orgány či veterinární lékaři odepřít vstup do EU. V čem je kámen úrazu? Při návratu z řady zemí je požadováno sérologické vyšetření na titr protilátek proti vzteklině, které je potřeba nechat provést ještě před opuštěním EU ve schválené laboratoři (pokud tedy cestovatel nehodlá ve třetí zemi strávit dobu delší než 3 měsíce. Když je krev odebírána na vyšetření mimo EU, musí se čekat 3 měsíce, než je možno přicestovat s pejskem do EU).

O které země se tedy jedná? Jsou to všechny země, které se nevyskytují na seznamu části B – oddílu 2 a části C přílohy II nařízení (ES) č. 998/2003, tento seznam třetích zemí je i na našich webových stránkách – www.svscr.cz – Cestování se psy, kočkami a fretkami. Platí tedy, že pokud země není na seznamu, je sérologické vyšetření nezbytné. Na webových stránkách je k dispozici i seznam schválených laboratoří v EU a třetích zemích, v ČR je jedinou schválenou laboratoří Státní veterinární ústav Praha.

Šťastnou a bezproblémovou cestu!

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



20. 6. 2008 - Proti vzteklině se nemusí vakcinovat každý rok

Na základě ustanovení novely veterinárního zákona je nyní možné při povinné vakcinaci psů, koček a fretek proti vzteklině brát ohled na trvání imunity, kterou zaručuje výrobce použité vakcíny.

Jde o to, že dosud bylo povinné bez ohledu na použitou vakcínu každoročně psy, kočky a fretky přeočkovávat. Vzhledem tomu, že na trhu jsou vakcíny od různých výrobců, kteří zaručují imunitu delší než jeden rok, bere tuto skutečnost na vědomí i současná schválená novela veterinárního zákona. Ze současných 19 vakcín, které jsou na trhu zaručuje dvanáctiměsíční imunitu celkem 16, z toho dvě i dvouletou, dále jedna šestiměsíční a dvě tříletou imunitu.

V případě potvrzení vakcinace proti vzteklině uvedeného v pase je třeba dbát na uvedení imunity a dodržení uvedeného data, aby cestující do ciziny neměli v zahraničí problémy.

Všem krajským veterinárním správám a Komoře veterinárních lékařů nyní Státní veterinární správa ČR zasílá seznam schválených vakcín s uvedením doby imunity.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz



17. 6. 2008 - Tetování už „nefrčí“

I mnohé lidi by šlo podle tetování docela dobře identifikovat. Nicméně, zatímco leckteří lidé na tento způsob identifikace, či asi spíš „okrášlení“, nedají dopustit, u zvířat se od něj pomalu, ale jistě, upouští.

Používat tetování z důvodů nezaměnitelné identifikace například psů anebo plemenných zvířat, tu do ucha nebo do slabin, bylo obvyklé do doby, než se ukázalo jako mnohem šikovnější označení elektronickým čipem. Jeho aplikace je mnohem méně bolestivá, nemluvě o tom, že je snadno čitelný. Čip může obsahovat i více sdělení, než jednom číselný kód, který je u tetování mnohdy špatně čitelný a musí se v dokladech dohledat, co vlastně znamená. Podle čipu se dá identifikovat i majitel, jeho bydliště aj.

Proto je také podle evropské legislativy považováno tetování psů za rovnocenné označení čipem už jenom ještě čtyři roky. To znamená, že bude-li chtít někdo cestovat po EU se psem, ale i kočkou nebo fretkou s pasem, bude muset mít zvíře po červenci 2012 označené elektronickým čipem. Ten pak musí splňovat ISO normu 11784, popřípadě ISO normu 11785.

Dalo by se říci, že tato skutečnost je dostatečně známa, ale jelikož se pomalu blíží konec tetování, považujeme za vhodné na toto upozornit, zejména majitele mladých psů, aby svá zvířata ušetřili i možných zdravotních problémů s tetováním, a nechali je raději „očipovat“.

Určitě je ale dobré vědět i to, že některé země již nyní požadují při vstupu na své území, aby byli psi (kočky a fretky) označeni elektronickým čipem, V Evropě to je Velká Británie, Irsko, Malta a Island. V Chorvatsku údajně tento kroku zvažují. Z dalších zemí, kam se smí „jenom s čipem“, lze zmínit například Jihoafrickou republiku, Austrálii, Nový Zéland nebo Japonsko.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS. Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS - www.svscr.cz